Když mi bylo 9 let, najednou jsme celá rodina začali chodit do církve Společenství obrody. Před tím jsme doma o Bohu vůbec nemluvili, jen občas o Vánocích jsme zašli na půlnoční do kostela, ale to bylo vše. I přesto jsem vždy věděla, že existuje nebe a peklo a i přesto, že jsem byla celkem malá holka, tak jsem věděla, že já do nebe určitě nepůjdu, protože jsem byla docela zlobivá. Rodičům jsem lhala a brala doma peníze a podobné věci.
Když jsme ale začali chodit na bohoslužby do Společenství obrody, pocítila jsem změnu v naší rodině. Viděla jsem obrovskou změnu na své starší sestře, která přestala mít deprese, nebrečela v posteli každý večer, ale místo toho si zpívala a byla šťastná. Viděla jsem změnu na svých rodičích, že spolu jinak komunikují a že věci se mnou řešili jinak než předtím. Tato změna se mi velice líbila, a tak jsem se časem na shromážděních začala modlit za obdržení Ducha svatého.
Po několika měsících, když jsem se kála ze svých hříchů, kterých bylo již velmi mnoho i přes to, že mi bylo pouhých 11 let, obdržela jsem Ducha svatého a promluvila novým jazykem, jak je popsáno v Bibli. Další den jsem byla pokřtěná plným ponořením do vody.
Už je to více než 25 let co znám Boha a za tu dobu mě Bůh velmi požehnal v různých aspektech. Když mi bylo 18 let, onemocněla jsem mononukleózou. Podle lékařů léčba trvá nejméně 6 měsíců. Společně s mojí rodinou jsme se modlili za vyléčení. Při další kontrole, která byla cca za 5 dní, na které mně měl být oznámen způsob, délka a forma léčby, mi doktor oznámil, že žádnou léčbu nemusím podstupovat, že jsem zdravá.
Dalším obrovským zázrakem bylo, když jsem poprvé otěhotněla. Při kontrole na 20. týdnu těhotenství mi bylo oznámeno, že mám akutní toxoplazmózu, a dle krevních výsledků jsem se s největší pravděpodobností nakazila právě během těhotenství, což bylo největší riziko pro miminko! Bylo mi řečeno, že moje miminko, pokud by bylo virem nakažené, by mohlo být – v jakémkoli rozsahu mentálně nebo i fyzicky postižené, což byl pro nás s manželem strašný šok! Paní doktorka mi nasadila léky na ochranu miminka. Začala jsem léky brát s myšlenkou, že bude vše díky tomu dobré. Ale opak byl pravdou. Po lécích mi bylo velmi špatně, zvracela jsem skoro celý den. Po týdnu jsem šla na kontrolu a výsledky testů byly opět pozitivní na akutní toxoplazmózu, proto jsem musela léky i nadále užívat. Ale s hrozbou, že pokud budu i nadále zvracet budu muset nastoupit do nemocnice a být na kapačkách.
Byla jsem z toho opravdu nešťastná, ale uvědomila jsem si, že jsem nedala šanci Bohu, aby mi pomohl. Začali jsme se s manželem více modlit, ale po lécích mi bylo stále opravdu velmi zle. Rozhodla jsem se plně důvěřovat Bohu a dát Mu plnou moc, aby mohl učinit zázrak. Léky jsem vysadila. Ve chvíli, kdy jsem přestala léky brát, jsem mohla opět normálně jíst, ale hlavně jsem byla šťastná a věděla jsem, že Bůh udělá zázrak. Na další kontrole jsem paní doktorce vrátila léky a řekla jsem jí, že věřím v Boží zázrak a ona se mi vysmála. Ve stejný den mi dělali krevní testy a výsledky na toxoplazmózu byly negativní! Dvakrát pozitivní test akutní toxoplazmózy a 3. test s výsledkem “Negativní“ – že virus není vůbec přítomen!
Zbytek těhotenství proběhl normálně. Při porodu však dcera byla delší dobu bez kyslíku a měla problém s krví. V porodnici, kde jsem rodila, nebyli na takový případ poporodní péče vybaveni. Odvezli právě narozenou dceru do jiné nemocnice a já jsem musela zůstat v porodnici sama bez miminka. Cítila jsem se opravdu velmi špatně. Celé shromáždění se za moji dceru modlilo, a když jsem volala do nemocnice, kam byla odvezena, řekli mi, že je úplně v pořádku, zdravá a nic jí nehrozí! Opravdu děkuji Bohu za tento zázrak.
Při druhém těhotenství mi v 16. týdnu řekli, že dítě má velké riziko mít rozštěp kdekoliv v těle, nebo jiné fyzické vady a zároveň riziko na Downův syndrom. Z předchozí zkušenosti s doktory jsem věděla, že mi doktoři s danou diagnózou nemohou pomoci. Opět jsme s manželem šli na kolena, modlili se s důvěrou v Boha, že učiní znovu zázrak. Po modlitbě jsme oba věděli, že Bůh je při nás a měli jsme oba neskutečný klid. Přesto mě doktoři poslali na podrobnější vyšetření, kde mělo být zjištěno, v jaké míře bude postižení rozsáhlé. Vyšetření však ukázalo, že je miminko v pořádku. Syn se narodil úplně zdravý.
Děkuji Bohu za jeho pomoc, péči o mě a moji rodinu. To nejsou jediné zázraky, které jsem za těch 25 let zažila. Jsem svědkem, kdy Bůh vyléčil mého taťku ze žloutenky C, zlomil si vaz a už tu dávno neměl být, ale Bůh ho ochránil a je zdravý bez následků a obtíží. Viděla jsem, jak Bůh vyléčil moji dceru z angíny, nebo když si v 1. roce prokousla jazyk skrz na skrz a Bůh ji po modlitbě nejen úplně uklidnil, ale zároveň zastavil krvácení a vzal bolest. Bůh vyléčil mě a moji dceru z migrény, bolesti zubu.
Mohu říct, že můj Bůh je živý Bůh, a že se o mě stará, chrání mě každý den, ať jde o věci malé nebo velké, vím, že se na něj mohu obrátit, ale hlavně vím, že ON je pravdivý a že mě vždy slyší.